U Mušketýrek

Vstal a zamířil k bílému kameni, stejně jako předešlého dne. Načrtl na něj hodiny, načež se vydal jedenáctým směrem. Jedna, dva, tři, čtyři... počítal. Přesně tři sta. Začal pročesávat okolí. Tu zvedl kámen, tam odhrnul jehličí nakupené u pařezu, až konečně našel. Prostrčil ruku do úzkého otvoru v dutině kdysi krásné třešně rodící ty nejtmavší a nejchutnější plody. Vítězně sevřel balíček, poupravil směr a vydal se do práce. Prošel náměstím i obchodem, přičemž s lehkým úsměvem pozdravil Sydeho stojícího ve frontě, načež prošel do zadní části obchodu, kde jako obyčejně vešel do dveří. Zarazil se mezi futry a mlčky prozkoumával rysy neznámého muže, jež seděl v křesle naproti Zanemu. Oba pozdravil a čekal na rozkazy, jichž se mu také vzápětí dostalo. Rozloučil se a odešel plnit hnědovláskovu vůli. Zase zvedání krabic, ale musel uznat, že mu to tvaruje postavu. Z běhání měl svalnaté nohy a břicho, jen ty ruce tak trochu zaostávaly. Teď se mu postupně začala tvarovat ramena, plece a ruce. Konečně bude mít postavu jako a chlap, a ne jako nějaká šlachovitá plochá holka. Spokojeně se pousmál. Až ho uvidí Lester, tak se bude jenom oblizovat! Nasadil široký úsměv, načež začal zvedat krabici po krabici a odnášel je k zadnímu vchodu, odkud je někdo večer naskládá na pulty a police v prodejně. Nejprve konzervy, potom čaje, piva, minerálky... všecno možné. V mysli mu probíhaly myšlenky a šťastné chvíle s Lesterem. Ty scény, které přehrávala Mana... Vedle toho všeho mu v mysli pořád jelo Alone od After Forever. Byla to první písnička, jejíž úryvek mu posílali po tom, co bráška zmizel. Sice mu s ní vyhrožovali, ale tím nemohli popřít to, že je krásná... Klaply dveře, zákazník odešel...

(After Forever - Alone)

I hear the ticking of the clock Zasmál se
I'm lying here the room's page dark Zvedl krabici
I wonder where you are tonight Protančil s ní ke dveřím
No answer on the telephone A zpět
And the night goes by so very slow Znovu
Oh I hope that it won't end though V tempu písničky
Alone Sic pomalém, ale komu to tady vadilo?


Till now I always got by on my own Jako v transu
I never really cared until I met you Celé dopoledne
And now it chills me to the bone Představil si, že jsou zase spolu
How do I get you alone Jedou na chatu
 
You don't know how long I have wanted On skládá krabice plné věcí do auta
To touch your lips and hold you tight Lester je nosí před dům
You don't know how long I have waited Marina s Mamkou vaří a balí
And I was gonna tell you tonight A táta netrpělivě peskuje všechny okolo
But the secret is still my own Chce už být pryč
And my love for you is still unknown Teď na to vzpomíná s takovou... něhou?
Alone Zvláštní

Till now I always got by on my own Přeskočil lištu a lehce dopadl na špičku chodidla
I never really cared until I met you Jemně odložil krabici
And now it chills me to the bone A odskákal pro další
How do I get you alone Jako by se mohl vrátit
How do I get you alone Po tváři mu skanuly slzy

How do I get you alone Ne, už nebude brečet
How do I get you alone Nesmí brášku zklamat
Alone Musí si přečíst ten deník
Alone A najít vraha své rodiny

Odnesl poslední krabici. Otřel si pot z čela a spokojeně se sesunul ke zdi. Opřel si hlavu a vydýchával se. Přecejenom je to fuška... Pobíhat s krabicemi a u toho zpívat.. Nikoho by snad ani nenapadlo provádět takové blbosti, ale... Náš hrdina je Kitte. Co byste od něj jiného čekali? Třeba to, že se Zaneho lekl, když k němu přišel a pohladil ho po rameni? Ano, to by se dalo očekávat, ale tentokrát neměl hlavu plnou myšlenek, které nemohl poskládat. Měl ji úplně prázdnou... Nemyslel na nic, proto se na Zaneho usmál a vstal dříve, než mu stihl pomoci hnědovlásek doslova sršící optimismem. Obejmul ho kolem široých ramen -aspoň už ví, od čeho je má tak vypracované- a vyváděl ho z místnosti. Těšil se na jídlo, protože se jaksi zapmněl navečeřet, což byl v jeho věčně hladovém případě neskutečný prohřešek. Dosedli na klasické místo. Tentokrát nebyl žádný rušivý element, proto si užívali vzájemné blízkosti a dobrého jídla. Obšťastňovali se jemnými polibky a letmými dotyky. Společně -za vzájemného kradení soust- dojedli a vydali se směr obchod. Druhá část dne v obchodě, prakticky nestála za zmínku. Byla to zase taková ta klasika, která lidem oblbuje mysl. Na přestávku mezi obchodem a Arslanem šel zase ke kameni, kde vytáhl Lesterovy zápisky a četl. Tentokrát nebylo jenom tak něco málo, co se dozvěděl... Věděl hodně. Přečtením těchto stran si zavřel zadní vrátka, která stejně nepotřeboval, protože on není ten typ, co utíká z bitvy. Dočetl se tak do půlky zápisků, což mimochodem byl popis asi půl roku hledání, organizování a všeho jiného. Zaklapl deník a běžel zase k Arslanu -opět nestíhal- ostatně jako vždy. Vrazil do plechových dveří, pozdravil onoho tuctového mladíka, jehož jméno opět zapomněl. Ontry tam toho dne nespíš nebyl. Nevadí. Jako vždy měl na stole nachystané recepty, čísla stolů a... prakticky všechno. Uvázal si zástěru, nabrousil nože a dal se do vaření. Tentokrát to trvalo dlouho, ale nakonec byl se svým výsledkem spokojen. Přecejenom... taková složitá jídla nevaří každý den. Převlékl se a začal roznášet. U kulatých stolů opět přežil za umělým úsměvem a větami tisíckrát vtloukanými do hlavy. Z práce na place si také téměř nic nepamatoval -kromě opilého zákazníka, který se mu pokusil rozepnout poklopec- bylo všechno v pohodě. Po dlouhé šichtě si otřel pot z čela, pozutíral stoly a vydal se směrem k domu. Odemkl dveře, osprchoval se a vklouzl k Zanemu pod peřinu. Obejmul ho a usnul, jako dřevo.