U Mušketýrek

Krásné ráno. Klidné a tiché. Hlas probouzející se samoty. Do tohoto rána se jednou probudil černovlásek. Bývalý prvotřídní student střední školy. Závodní běžec, milenec svého staršího bratra. To ale bylo už před nějakou dobou. Teď je z něj pilný pracant. Mladík, který má opravdu rád svého zaměstnavatele, a přesto se nevzdává myšlenky na osvobození bratra. A také mladý muž, který v to ráno pozoroval svého krásného hodného zaměstnavatele, který s klidným výrazem oddechoval. Povytáhl si peřinu a schoval se hnědovláskovi do náručí. Ještě nějakou chvíli vdechoval jeho vůni, než ho tlukot srdce a pravidelný dech jeho spolunoc/ránoležníka ukolébal ke spánku.

O několik hodin později se probudil znovu do už ne tolik tichého rána. Slunce prosvěcovalo místnost a za oknem štěbetali ptáci ve svých radovánkách, mezitímco on koukal do modrých hlubin svého skoro-přítele, spolubydlícího a zaměstnavatele. Ty modré studnice byly podbarvené smíchem, který se hnědovlásek snažil všemožně skrýt. Moc se mu to ovšem nedařilo. Cukaly mu koutky a oči se leskly veselím. Odpoutal od něj pohled a podíval se na hodiny pověšené nad dveřmi. Bylo... jedenáct? Proč ho nevzbudil? Se zmateným pohledem se otočil zpět. Místo nějaké odpovědi dostal pusu. Nic důvěrného. Prostě jednoduchou pusu na dobré ráno. Hleděli si do očí a ani jeden se nemínil v nejbližší době pohnout. Přeměřovali se pohledem, ale nekonalo se takovéto klasické klišé, že mysleli na tu samou věc. Kitte se stále zaobíral myšlenkou onoho záhadného nevzbuzení. A Zane... Tomu v tu chvíli probíhaly hlavou samé prasárny, ale statečně je potlačoval. Nakonec to taky byl on, kdo z bezpečnostních důvodů zapředl rozhovor.

"Dobré ráno štěňátko."

"Proč jsi mě nevzbudil?" Nemohl to déle zadržet. V té době neměl takovou vůli jako o několik let starší Zane. Prostě na něj vypálil to, co ho trápilo téměř od samotného probuzení.

"Máme volno, ale teď je nejdůležitější snídaně. Chceš sladký nebo slaný? Kafe nebo čaj?"

"Slouho, chci nějaké slané pečivo a zelený čaj."

"Jak si přejete výsosti." Zane udělal pukrle a odtančil do kuchyně. To ráno z něj přímo vyzařovala spokojenost. Těšil se na krásný volný den. A bylo to na něm vidět.

Kitte našel v mořené komodě nějaké to oblečení a vydal se do sprchy, aby se trochu zkulturnil. Pomalu si umýval tělo a užíval si horké vody. Vyplýtval na sebe spoustu sprchového gelu se silnou vůní nějakého ovoce. Po nějaké půlhodině se utřel a hodil na sebe ono oblečení, které si před nějakou dobou vytáhl. Otevřel dveře s oblakem páry v zádech a zamířil do kuchyně, kde spatřil dva talíře. Opravdu ho potěšlo, že není využíváno toho, že je prakticky kuchař. Je to jedno. Prostě někdo udělá snídani a nezáleží na tom, že jeden má kurz. Každopádně se v tom nádherném slunčném dni skvěly dva talíře. Jeden naložený croissanty a druhý slaným pečivem a několika plátky uzené šunky. U prvního černá káva a u druhého, přesně podle přání, zelený čaj. Mňam! Černovlásek se ke stolu přesunul téměř okamžitě. Zbožňoval uzené. Zane si taky přisedl, aby byl blíž ke svému jídlu. Po popřání dobré chuti se pustili do své snídaně. Vlastně už snídaňooběda. Bylo přece půl dvanácté.

Umývali nádobí. Byli právě po obědě.

"Co kdybysme odpoledne zabili nějakým filmem?"

"To není blbej nápad... Jaký máš?"

"Počkej" doutíral a uklidil poslední talíř, aby ho chytl za ruku a odtáhl ke skříni, jejíž šuplíky čítaly úctyhodnou sbírku povětšinou vypálených filmů. Po několikerém pohádání nad příběhem filmu vybrali Frozen, které ani Zane neviděl celé. Kitte si sedl na sedačku a čekal, až to Zane nastaví. Po nějaké chvíli poslouchal úvodní písničku opřený o hnědovláskovo vypravované tělo. Společně se smáli filmu a komentovali jak hlášky, tak postavy, i když to bylo takové zajímavé, vzhledem k tomu, že na to koukali v originále. Ve chvíli, kdy Olaf začal zpívat písničku "Co sníh dělá létě" se Kitte najednou zarazil. Byl potichu a jen soustředěně poslouchal text. Když se po něm Zane podíval, chvíli jen vytřeštěně koukal, ale potom černovláska pevněji obejmul. Po tvářích se mu koulely slzy jako hrachy. Setřel je palcem pravé ruky, ale hned se spustily nové a slepovaly černé vlasy. V tu chvíli se černovláskovi před očima míhaly naděje, které nemohly být uskutečněny. Viděl v tom milém sněhulákovi sám sebe se svými nevyplnitelnými sny a touhami. Viděl, že vlastně nemusí Lestera najít živého nebo ho vůbec najít. Viděl, že naděje na normální život je velice mizivá, a že by ho Zane mohl milovat... tam vlastně nebyla téměř žádná šance. Znali se teprve pár dní, ale on si namlouval, že ho má rád. Písnička skončila. Byl by radši, kdyby ho někdo na jeho marné naděje uvědomil a neudělal to tak jako Christopher s Annou. Ale vlastně... proč brečet? Musí si vážně pohovořit s Ontrym až bude v Arslanu. Ale teď... Je čas dokoukat pohádku. Setřel si slzy a zase se opřel o Zaneho, který se na něj díval s otazníky v očích. To nic... To se spraví...

Byl konec pohádky. A všechny marné naděje optimistického sněhuláka se vyplnily. Kitte měl mnohem optimističtější náladu. Aspoň, že tomu sněhulákovi to vyšlo.

"Zlato, co se ti stalo, když jsi tam brečel?"

"To... nic. Už je to dobrý. Jenom jsem si zase na něco vzpoměl."

"Neboj... Nikomu tě nedám." Zane obejmul pevněji černovláska sedícího před sebou, ale jemu najednou ta fráze přišla strašně otřepaná... Rozhodl se. Bude si dávat větší pozor... Ale nesmí být nedůvěřivý. Nechce ztratit dalšího skvělého člověka. Tehdy nevěděl, kolik jich ještě ztratí...

Prošel plechovými dveřmi od Arslanu jen proto, aby do někoho narazil. Trochu poodstoupil a koukal na něčí vypracovanou hruď. Zvedl hlavu a namířil oči na tvář vysokého neznámého, jímž byl Syde.

"Jo, zrovna tebe sem hledal. Ontry hlásil, že sis přečetl první deník."

"No... Přečetl - víceméně."

"Okay, takže jsem ti u Joriho domluvil den volna. Teď jdeš doufám se mnou. Musíme něco vyndat z toho doktorovýho nádhernýho sejfíku..."

"Ale jo... potřebuju si ještě ujasnit pár věcí. Mimochodem proč mu všichni říkáte doktore?"

"Aale... to pochopíš až jindy a sám." Zabouchli dveře a bok po boku vyrazili směrem k Ontryho domu. Vždycky mu můžu utéct. Říkal si Kitte zrovna, když přicházeli k bytelným dveřím. Syde zazvonil ve smluveném rytmu, načež se téměř okamžitě objevil Ontryho strhaný obličej. Otevřel jim dveře tak, aby mohli projít, ale okamžitě je za nimi zabouchl. Posedali si do proutěnch houpacích křesel, jichž měl O. v místnosti asi šest a čekali na vysvětlení jeho náhlého strachu a opatrnosti.

"Já vám to řeknu, ale až tady tohle..." ukázal prstem na černovláska "... uslyší celou historii. Tákže... Kitte Naberu. Pohodlně se usaď a poslouchej."

"Ty jsi to přečetl zhruba po to, jak jsi našel nás, že?" Kitte se otočil na Sydeho, který pokládal druhou otázku a jenom tiše pokývnul hlavou. V té chvíli nevěděl, jestli chce celou historii opravdu slyšet. O několik měsíců později se konečně rozhodl, že ji opravdu chtěl slyšet... Pro jistotu.

"Takže... Lester si našel naši osmičku. Zhruba tři měsíce jsme vyslýchali všechny, co měli s Manou sokoliv společnýho. Zavedlo nás to přes určitý lidi k jedné nejmenované firmě. Té firmě velí Ontryho táta, takže jsme počítali, že to musí být v nějakých nižších pozicích, ale jak jsme skládačku dávali dohromady, tak nás to vedlo k těm nejvyšším. Jmenovitě k jeho panu otci, jehož jsme vyloučili, takže jsme začínali zase odznova... a jak se zdá, tak blonďátko nese špatný zprávy." Ontry po Sydem jen blýskl zlým pohledem, ale nehádal se. Naštěstí. Jinak by tam seděli ještě dneska. Ale Kitte musel uznat, že ho to překvapilo. Hodně ho to překvapilo... všechno. Od toho, jak to na něj Syde všechno vychrlil až po to, jak pojmenoval Ontryho.

"Můj otec v tom nejspíš prsty má. Psal mi to teď Patock. Musím si dávat bacha. Nevíte, kdo by mě mohl vzít do azylu? Protože počítám, že se na můj dům všichni slítnou jak vosy..." Kitte se na chvíli zamyslel. Bude se ještě stěhovat? Vlastně asi nebude...

"Lesterův byt je volnej, takže klidně můžeš... Pokud chceš být nenápadnej a jakože jenom jdeš třeba nakoupit, tak je tam nějaký oblečení, matrace, stůl a nějaký to nádobí."

"Hele víš, že to není až tak špatný nápad? váš dům sice znají všichni, ale protože jsem syn svého otce, tak počítají s tím, že se odtud nehnu... Ten by totiž dům nevyměnil, ani kdyby mu šlo o život... Což vlastně blonďákovi opravdu o život šlo.

"Ale musíme se domluvit na pozdějším postupu. Moc dobře vím, že v tom otec nejede sám. Má milence, který v tom jede s ním, ale toho milence... doopravdy nikdo neviděl. Jednou ho zahlédli odcházet v noci v černém oblečení, ale to spíš služky jsou nejlepší informátorky... Ty mě mají rády už od té doby, co jsem yl děcko, takže toho o otcově životě vím hodně... Jenomže ne dost. Musíme zjistit, kdo je jeho milenec. Ta firma má přesně šest obchodních partnerů, mezi nimiž je obchod a bar, ve kterém pracuje Kitte - to znamená, že se pokusíš něco zjistit- a taky firma, ve které pracuje Patock, tudíž do ostatních se my se zbytkem musíme infiltrovat. Teda kromě mě a Sydea... bylo by to moc podezřelý... Ale Kitte by měl utíkat, jinak to bude podezřelý, protože - ani jsem si neuvědomil jak to utíká - už je doba, kdy se vrací z práce. Počítám s tím, že pozítří o obědové přestávce, kterou máte - díky za ty dary - všichni stejně se sejdeme na starém místě." S tím se zvedl a pomalu všechny vyháněl. Poslední odešel ještě dlouho po černovláskovi. Když naposledy zapadly dveře, tak si otřel pot z čela a šel si do vedlejšího pokoje pro mobil. Informace musí být.

Kitte si otevřel dveře, u botníku skopl boty, aby se mohl přesunout do obýváku. Na prahu se překvapeně zastavil. Zane na něj čekal. A tvářil se u toho jako bůh pomsty.

"Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byl? Byl jsem za tebou v Arslanu."

"Potřeboval jsem si něco vyřešit a Jokori mi dal volno..."

"Máš snad někoho?"

"Kromě tebe? Ne... Myslíš si jako, že bych tě podváděl? To si o mě vážně myslíš?" Kitte skoro křičel. Nedokázal uvěřit, že by mu Zane v tomhle smyslu nedůvěřoval. Proč by ho měl podvést? Zane po něm něco křičela, ale to už nevnímal. Otočil se a utekl do Lesterova starého bytu. Ontry se tam má nastěhovat přece až za týden. Vyběhl schody do patra. odemkl dveře a svalil se do rohu na matraci. Byla to jedna z těch hádanic, která mu byla skutečně líto, ale místo toho, aby myslel na Zaneho... Jeho myšlenky se stáčely k bráškovi. On vždy věřil a miloval. Už jenom to stojí za tu námahu ho najít...

(Within Temptation - Memories)

In this world you tried Když ho unesli...
Not leaving me alone behind
There's no other way
I pray to the gods: ,,Let him stay." Byl Kitte úplně na dně.
The memories ease the pain inside
Now I know why

All of my memories keep you near Nedokázal si představit život bez Lestera...
In silent moments imagine your figure Už ten život poznal.
All of my memories keep you near Poznal ho jako bolestný a zraňující...
In silent whispers, silent tears

Made me promise I'd try Mít zase své světlo...
To find my way back in this life
Hope there is a way
To give me a sign you're okay
Reminds me again it's worth it all To stojí za to se snažit...
So I can go home

All of my memories keep you near Když potřeboval...
In silent moments imagine your figure Vždy tu pro něj bráška byl...
All of my memories keep you near Proto on tam tehdy musel být pro něj...
In silent whispers, silent tears

Together in all these memories Už jenom proto ho nikdy neopustil...
I see your smile Vždy se vytrvale snažil...
All the memories I hold dear
Darling you know I love you 'till the end of time

All of my memories keep you near
In silent moments imagine your figure
All of my memories keep you near Pro své štěstí...
In silent whispers, silent tears

All of my memories... A nejenom své...