U Mušketýrek

Vzbudil se tentokrát na jejich místě. Jo, to by sedělo. Po včerejšku. Les není zrovna místo, kde by ho chtěli hledat a navíc... Les se o své děti vždycky postará. Kdo by ho hledal... Nikdy by ho nenašel. Ale teď se blíží kroky.

"Pane, co tady děláš? Ty tady spíš?"

"Dnes ano, ale obvykle spím doma. Vy hrajete schovku?" Malý blonďatý chlapec s úsměvem přikývl.

"Tak já ti něco řeknu. Ty zůstaň tady, já půjdu tam za ten další strom a jakmile půjde k tobě, tak zašustím listím. V tu chvíli ty vyletíš a zapikáš ho, dobře? A já se mezitím ztratím."

"To je podvod, ale líbíš se mi pane." Zamrkal klučík. Kitte se teda odsunul do dalšího keře a jak se dohodli, tak udělali. A Kitte mohl zmizet bez toho, aby si ho kdokoli všimnul. Jo, to byl milej klučík. Připomínal mu v určitém směru Lestera. A tím směrem nebyl jen rošťácký úsměv a blonďaté vlasy. Ach ano, Lester. Tomu zakroutí krekem až ho najde. A pak ho zulíbá. Zasmál se sám sobě. Neměl by ho nejdřív zulíbat a až teprve potom zaškrtit? Moc by si ho totiž neužil, a to nejen v tom obrazném smyslu. Zasmál se svým vlastním myšlenkám. Ano, je magor. Šel právě do práce, když ho někdo - oprava - když ho Syde zatáhl za roh.

"Kdes byl, prosim tě?" Uhodil na stále ještě překvapeného černovláska.

"Na našem místě, jestli si na něj ještě pamatuješ?"

"Jasně, že pamatuju."

"V tom případě teď du do práce a mezi Zanem a Arslanem se stavím k vám. Kde teď sídlíte?"

"Ale běž... pamatuješ odkud jsme brali kámen? Tam doraz." Kitte se rozešel původním směrem. Ach ano... Na to místo se nedá zapomenout. Tak dlouho jim trvalo, než tu těžkou mrchu někam dostali. No nic, ocitl se před obchodem. Vešel jako vždycky. S některými se pozdravil, ale hnedka zase zalezl do zadní části. Zaklepal na dveře a po jednom ze Zaneových "Dále" vešel dovnitř.

"Ehm... Ahoj, dneska zase třídíme tyhle mrchy. Nechápu, proč na mě šéfová vždycky hodí to nejhorší?"

"Šéfové se obvykle řídí heslem: Co bych se s tím dělal, když to můžu na někoho hodit?"

"A schytám to vždycky já!"

"Asi je podle ní na tebe největší spoleh." Nadhodil Kitte s lišáckým úsměvem. Ano, bavilo ho tohle Zaneho stěžování si.

"Myslím, že začnu věci flákat, aby se na mě tolik nespolíhala a házela na to na jiný..."

"Nemyslíš, že to tě spíš vyhodí a pak až to hodí na někoho jinýho?"

"Tak smysl by to dávalo... A teď zapadni za stůl a dem přebírat." Černovlásek nadhodil otrávenej výraz

"Yes, my lord."

"Copak jsi to říkal?" Zamrkal hnědovlásek řasami.

"Nic, vůbec nic pane. To byl výraz souhlasu."

"Ach, tak. Dobře v tom případě... Jak to, že jsi ještě neroztřídil jedinej papír?"

"Už se na tom pracuje... pane." Dokončil Kitte s blýskajícíma očima a už se plně věnoval třízení. Utápěl se v myšlenkách na vysobození svého brášky. Kdo sakra mohl být milencem starého pána? Kolik je vlastně Ontrymu? Tak kolem pětadvaceti... Tudíž Ontryho papá může být tak padesát, pětapadesát. Dobré... Z jaké věkové skupiny může být sakra jeho milenec? No, to je vlastně jedno. Narozdíl od toho, kdo to je? To není jen tak opomenutelná skutečnost.A také nebyla opomentulná skutečnost, že hromádka se snižovala a snižovala. Najednou... Seděli před prázdným stolem. Koukali na mořenou desku a přemýšleli, co budou dělat. Zane sice moc dobře věděl, co by dělat chtěl, ale nemůže mít všechno. Pozoroval Kitteho znovu se utápějícího myšlenkama na bratra a vlastně celkově na rodinu.

Čas oběda. Kitte opět a znovu seděl na svém místečku a čekal, až mu přinesou vývar. Těšil se na něj vzhledem k tomu, že nesnídal a taky, že to byl vývar. Miloval vývary. Celkově miloval polívky, i když to nikdy v jeho okolí nedokázal pochopit. Ah... Konečně. K jeho dýchacímu ústrojí se donesla klasická vůně. Spokojeně zamručel. Kývl děkovně na číšníka a okamžitě se na jídlo vrhl, jako by nejedl kdo ví, kolik dní. Když ono to je tak dobré! Obhajoval sám sebe ve své vlastní mysli. Ano, je blázen, ale... to nikomu nevadí nebo si alespoň nikdo zatím nestěžoval. Spokojeně se opřel do křesílka. Zase pozoroval lidi v okolí a viděl známé tváře. Nejspíš se sem vrací. Vlastně se jim v tu chvíli vůbec nedivil. Štěstí, že když ty papíry roztřídili, tak ho Zane pustil dřív. Teď se v klidu a beze spěchu rozešel směrem k místu srazu. Chvíli mlžil, že jde k bílému kameni, ale jakmile přešel provazový most a zašel do lesa, otočil to úplně jiným směrem. Přešel přes kopec, až dorazil ke starému nepoužívanému dolu. V hlídací budce už čekaly některé známé tváře včetně Patocka. Vešel za nimi dovnitř. Někteří ho poplácávali po zádech, jiní na něj s úsměvem pokývli. Vlastně jich tam bylo děvět. A chyběl Syde s Ontrym. Zrovna ti dva nejdůležitější. No každopádně se zábava trochu rozproudili a oni si sdělovali novinky, když ti dva -konečně- dorazili.

"Nazdar ve spolek, začínáme?" Vyhrkl v nebývale rozverné náladě O.

"No nevím, doktůrku, ale čeká se jenom na vás dva. Taky jste si to mohli nechat na jindy." Odpověděl mu kdosi, zatímco blonďák se na něj z žertu pohoršeně zamračil. A vlastně ano, sedělo to.

"Tak co tu ještě lelkujeme, my vám neseme se Sydem důležitý zprávy a vy si ze mě budete dělat šprťouchlata."

"Tak to neprotahuj ty demente a mluv. My taky chodíme do práce a nemáme na tebe půl dne."

"Takže ta služka říkala, že ti dva spolu naplánovali únos Lestera, a že Lester je živej, jenom ho drží pod zámkem. Kde, to už si musíme zjistit, až tak daleko se ti dva nebavili. Vždyť tam i stěny mají uši - jak nám to potvrzuje naše služka. No, každopádně taky říkala, že ten jeho milenec je tak mýho věku. Je šlachovité sportovní postavy a má výdrž jak nikdo. Prý u toho vzdychá jak levná děvka, ale hlas se nadá poznat. Má hodně kontaktů na vyšších místech a teď nás omluvte, musíme si ještě něco vyřešit." Jakmile tohle O. řekl, oba vystřelili jako rakety a zmizeli v lese. Tak tohle bylo tedy rychlé, stručné a hm... popisné. Zrudl nad 'vzdycháním' a 'levnou děvkou'. Dobře nebral si servítky. Ostatní o informacích debatovali, proto si sedl do kouta a poslouchal názory, plány a všechno. Tak takhle to je. O. se Sydem vždycky donesou nějaké informace, uspořádají setkání a zbytek domýšlí oni. I když... vymýšlet to Ontry, tak by to taky nemuselo dobře dopadnout. Jo, chápal tohle uspořádání. Ale už se přestaly probírat důležité věci a nastoupily na scénu ty úplně obyčejné, takže se Kitte vytratil do lesa. Poslouchal šumění lesa a pozoroval jeho tichý pohyb. Procházel se sem a tam. Vzpomínal. Dětinsky přeskakoval pařezy, skoro lezl po větvích, ale proč by nemohl? Vždyť je mu teprve sedmnáct. No... nevadí. Podíval se na hodinky. Tak rád by tu ještě zůstal, jenomže už musí do práce. Zatoulal se docela daleko, tak aby to stihnul. Vydal se tedy napříč lesem směrem k městu. Přešel most a šel do centra. Kousek před náměstím zabočil k plechovým dveřím Arslanu. Bez jediného zaskřípání se otevřely a pustily ho do útrob podniku. Prošel temnou chodbou až do kuchyně, kde téměř jako vždycky čekal Jokori.

"Dneska ti pomůžu. Dostali jsme objednávku na dort a ten 'dortovač' je nemocnej, takže se prej máme řídit jeho instrukcema. A u kulatých stolů být nemusíš. Nachystej jim tam, co si napsali na seznam a běž na plac."

Dělali dort a skvěle se u toho bavili. Ani jeden tomu pořádně nerozuměli, takže se s tím patlali, jak nejlépe uměli. Jenomže Jori je holt vedoucí a má spoustu svých povinností, takže se sbalil, nechal mu instrukce a šel. Kitte dodělal dort k co největší spokojenosti zákazníka, i když to nebylo žádné terno. Nachystal požadovaný počet skleniček a flašek, všechno jak bylo na seznamu. Potom sehnal nějakého volného číšníka, který jim měl splnit všechna slušná přání a sám šel na plac.

Ontry už byl za pultem a točil jedno pití za druhým. Ano, dnes se tanečníci opravdu činili. Zdálo se mu to nebo přijali nového? Ne, nezdálo a byl fakt dobrý. To se klukovi muselo nechat. Všechny rozpaloval do běla, takže číšníci měli co dělat, aby to ukočírovali. Všude nosili chlazené pití, protože někteří opravdu potřebovali zchladit. Ani nechtěl vědět, co se děje v zatemněných koutech, odkud se povětšinou linuly... Hm... zajímavé zvuky, ze kterých Kittemy vstávaly chloupky za krkem. A najednou byl skoro konec a někdo ho držel za ruku.

"V kolik končíš krasavče? Moc dobře vím, že jsi spal v lese, tak nechceš přespat u mě? Stále jen v tom přátelském smyslu." A co teď on s tím? Tož nabídka je to lákavá, ale opravdu nic nechce? Zmateně se podíval po svém společníkovi.

"Když počkáš půl hodinky, tak budem moct jít."

"Key, tak mi dones nějakej džus a pokračuj v práci, hm?" Kitte jen přikývl a dotočil se k pultu. Objednal pomenrančový džus a vzal několik sklenic, které roznášel po stále plném placu. Donesl Zanemu pití a pokračoval v práci. Konečně se začalo vyprazdňovat. Vyhazovači některým museli pomoct, ale postupně tam nezůstal nikdo až na Zaneho. Pozutírali stoly a Kitte se s hnědovláskem vydal směrem k jeho domovu, ke kterému došli během necelé půl hodinky. Zane vylovil klíče. Odemkl a vešel dovnitř. Nechal Kitteho se vyzout a vedl ho do ložnice, kde ho ještě oblečeného srazil na postel. Ruce mu připoutal do předem připravených pout připnutých na posteli.

"Počkej... co se to.." Černovlásek byl překvapením sotva schopný dokončit větu, ale Zane se k němu otočil s nepěkným úsměvem ve tváři.

"Uvidíme se zítra ráno. Dobrou noc." Dodal se silnou ironií v hlase a sám odešel do vedlejší místnosti.