2. Nepříjemné novinky
"Milé děti, byl jednou jeden blbec. Nevěděl jsem po včerejšku, co si mám myslet. Omlouvám se, jestli jsem tě vystrašil, a jestli ne, omlouvám se i tak. Kiba"
Kiba konečně dopsal vzkaz tak, aby byl s ním aspoň trochu spokojený. Nevěděl sice, proč není schopen Gaaru oslovit přímo, ale aspoň se omluví, byť formou dopisu. Rozhlédl se po svém pokoji a jal se vyhazovat všechny ty neúspěšné pokusy do koše. Jo, konečně může vyrazit.
Ve škole našel pouze rudovláskovy věci u stolu, mladíka nikde. To se mu hodilo. Co nejnenápadněji zastrčil vzkaz do jeho tašky a vrátil se ke svému místu a pak už jen čekal. Dočkal se. S nelibostí sledoval zrzkův příchod do třídy. Provázela jej totiž nová modřina a vlna smíchu po celé třídě, ale zůstal sedět. Srab.
Gaara si prošel ranním kolečkem se Sasukem, kterého se tentokrát účastnil ještě Neji. Holt, bohatí synáčkové. Začal si chystat věci, když si všiml lístku ve svojí tašce. Tak který Sasukeho sympatizant si zas potřebuje nahonit ego? Ukázalo se, že žádný. Nikdo, kdo vzhlíží k Sasukemu se neomlouvá. Tak co se to tu sakra děje?! Otočil se na autora lístku, který ho ale až okázale ignoroval. No jistě, jak jinak. A teď babo raď...
Do třídy vešel třídní učitel, v patách se mu držela dívka jejich věku, ovšem už jen svým zjevem se značně lišila od svých vrstevníků. Měla tmavě modré vlasy, na očích kouřově bílé čočky, agresivně upnuté triko s neskutečně krátkou sukní a vysokými, okovanými botami. To děvče se nikde neztratilo. Dívčina se otočila směrem k třídě a zaměřila si ji pohledem. V duchu se ušklíbla, když zahlédla svého bratránka a jala se sama sebe představovat. Hyuuga Hinata. Tak. Měli novou spolužačku. Tak. Začaly jim krušné časy.
Gaara nevěřícně sledoval přicházející dívku i to, jak byla usazena na Kibovo místo. Jediné volné místo bylo vedle něj a tak sledoval i to, jak si Kiba sbírá své saky i paky a usedá vedle něj do lavice.
Již třetí den sedí napjatě v lavici a udržuje dusné ticho společně se svým spolusedícím. Už třetí den snáší zvědavé kafry jedné nejmenované modrovlasé dívčiny, jak jinak než se svým spolusedícím. Už třetí den snáší to, že se k bití přidal nejen Hyuuga, ale i chlapec z vedlejší třídy, jak jinak, než sám. Skutečně, za celou dobu, co seděli spolu neprohodili jediné slovo. Za to Hinata jich prohodila spoustu. Kdo ví proč si z celé třídy vybrala konkrétně tuhle dvojici, ale seděla u jejich lavice téměř každou přestávku a seznamovala se. Seznamovala se hlavně se vztahem mezi nimi.
Když Gaara dorazil ze školy, byl odeslán do kanceláře ředitelky. Našel tam však nejenom ji, ale i drobnou brunetu, se zvláštními značkami na tvářích. Madame Inuzuka. Jak zjistil, Kibova matka byla srdečná žena. Byl rád, že připadl právě k ní. O něco horší, to však bylo s jejím synem, ale nijak se nevyjadřoval. Byla přesvědčena, že se z nich brzy stanou dobří přátelé, bratři. Nějakou dobu si povídali, a to velmi příjemně, ale čas uběhl jako voda a tak dostal přesné termíny stěhování a nějakých formalit a byl čas se rozloučit. Ráno se měl potkat se svým novým "bratrem".
Kiba byl ve škole už nějakou dobu, ale Gaaru stále neviděl. Ano, už si tak nějak připustil, že ho zajímá, co se s jeho spolužákem děje, ale ještě nebyl ochotný to dát najevo tak, že by se někoho zeptal. No, netrvalo dlouho a stejně na něj natrefil. Na zachodcích, obklopeného třemi dalšími kluky. Rukama si bránil hlavu a břicho a schytával rány. Kiba nejistě prošel okolo do kabinky, kde se rozmýšlel, co dělat. Nebyl připravený, udělat ze sebe oběť číslo dva. Z kabiny proto vyšel až ve chvíli, kdy bití utichlo.
"Seš v pohodě?"
"Vypadám tak snad?"
"No, a můžu ti nějak pomoct?" Gaara nevěřil svým uším. Když šel okolo, nic neudělal. A teď se stará?
"Můžeš. Třeba mě nechat bejt." A Kiba se jen překvapeně zvedl a odešel.
Hinata byla poměrně vnímavá, co se týče nálad v jejím okolí. Neušla jí proto změna ovzduší mezi jejími dvěma spolužáky. Poměrně zajímavé postavičky. Ten, který vypadal, že vyznává podobný styl jako ona, byl tichý, v podstatě otloukánek. Ten druhý byl takový ten šedý průměr. Každý ho měl rád, ale žádná hvězda třídy. Kluk, co se dokázal bavit s každým. Každým, kromě Gaary a to jí vrtalo hlavou. Neustále se proto zaměřovala na vztah mezi nimi. Byla si jistá, že něco probíhalo, i když to navenek vypadalo na pravý opak. Když se ale Kiba vrátil rozhozený, po něm poměrně solidně zbitý Gaara a ticho mezi nimi bylo ještě hutnější než předtím, věděla, že brzo bude muset začít konat.
Gaara si nadával, jak jen mohl. Byl si jistý, že byl v právu. Mohl si ale nechat lepší chvíli k průchodu svých emocí. Za několik hodin se vetře do domu, který je pro Kibu domovem a zrovna dneska se na něj tak osočil. Fakt skvělý vstup do nové etapy života.
Kiba se vrátil domů o něco později, než obvykle. Byl nakoupit několik drobnůstek a taky vymyslet strategii, jak přistupovat ke Gaarovi. Na to, že mu matka ráno říkala, ať spěchá, zapomněl, jako na smrt. Mladík, který se mu v posledních týdnech tolik pletl do hlavy teď seděl v obýváku s jeho matkou, sestrou a nějakým právníkem. "...je zhruba tvého věku..." vybavil se mu rozhovor s matkou před několika dny. V šoku se otočil na patě a práskl za sebou dveřmi od svého pokoje. Gaara ten den přespal na gauči.