U Mušketýrek

Čau, jmenuju se Marcus a tohle píšu jenom proto, že se potřebuju vypsat. O té doby, co jsme přijeli ze školy v přírodě mi leží v hlavě jeden z mé strany neřešitelný problém. Já a můj kluk Oines chodíme do stejné třídy, ale nikdo o našem vztahu až donedávna nevěděl. Chovali jsme se k sobě hnusně, jako bysme se nenáviděli a všichni nám to žrali, což nechápu jak to bylo možný, ale to je jenom detail.

No každopádně jsme vyrazili na školu v přírodě a všichni se porozdělovali tak, že jsme nakonec zbyli jenom já s Oinem, tudíž nás šoupli do společné chatky. Oba jsme hráli otrávený ksichty, ale jak mile jsme šli "zkoumat chatky", tak jsme málem zešíleli radostí. Celý dopoledne jsme měli na povybalování a prozkoumání okolí. A to byla chvíle, kdy se třídní slepice s ostatníma dohodly na tom, že se bude hrát hra. Když se vykřikne povodeň, musí si každý stoupnout na něco vyvýšeného. Když se vykřikne švábi, tak si lehne na záda na zem a máchá nohama  ve vzduchu. No a když se vykřikne pštrosi, tak se musí strčit hlava někomu pod triko. Pokud to někdo neudělá, tak musí splnit úkol, kterej mu vymyslí zbytek třídy. Tak samozdřejmě, většina třídy na to přistoupila, tudíž musel i zbytek. Na obědě to začalo být i celkem vtipný. Bylo nás tam víc škol a někdo z našich zakřičel švábi, tudíž celá naše třída si svorně lehla na zem a začala klepat nožičkama. Nebo taky u okýnka, kde se vydávalo jídlo. Odpoledne se probraly takovýty věci typu co je v plánu onen a onen den, večerka atd. Ten den se šlo spát ve deset, aby jsme byli vyspaní na zítřejší túru, což bylo potřeba vzhledem k tomu, že všude okolo byly kopce. Prakticky jsme si s Oiem dali dobrou noc, pusu a šli spát, protože víc jsme si nedovolili.

V úterý ráno se dohodlo, že každej může tu onu věc vykřiknout jenom dvakrát za celej pobyt, tudíž měl každej šest možností něco zařvat. Túra byla strašná, ale nebylo to tak hrozný, jako o rok předtím. Náš třídní je vášnivej... teďka mi to slovo vypadlo z hlavy... chodič? ne to není ono... Ha! Je to chodec! No každopádně mít pořádný boty, tak dojde až do Vladivostoku. Pak se celej týden nic nedělo, kromě občasných vtipných momentů hry.

Všechno v pohodě, až ve čtvrtek, těsně před poledním klidem někdo zařval pštrosy. Jako na potvoru jsme v blízkým okolí stáli jenom já s Oinem (Ostatní, včetně toho, kdo to zařval, byli u učitelské chatky). No tak jsme si vlezli navzájem hlavou pod triko, a protože si ten prasák úchylná nedá pokoj, tak si začal hrát s mýma bradavkama, čímž mě pomalu, ale jistě začínal vzrušovat. A aby toho nebylo málo, tak mě zadkem natlačil na kliku od dveří, díky čemuž mi už solidně stál, takže jakmile dopočítali určený čas, tak jsem se "nasraný" odebral na chatku. (mým jediným štěstím bylo, že jsem stál přímo před ní, protože nevím, jak bych jinak došel bez toho, aby si mýho problému ostatní všimli. Oines za mnou do chatky došel o chvíli později s nevinným úsměvem na rtech. Tak todle ti fakt nesežeru. Řekl sem si. Zamknul za náma chatku a dravě se na mě vrhnul. Stáhnul mi triho a vrhnul se na obnaženou kůži, čímž ze mě začal loudit první steny, které jsem se usilovně snažil zadusit polštářem, což se mi i dařilo, dokud mě nevzal do pusy a nezačal si mě připravovat. To už se opravdu nedalo. Jenomže... Co jsme si neuvědomili ani jeden... To bylo to, že když my slyšíme, co si kluci ve vedlejší chatce povídají, tak zákonitě musí slyšet nás. Mě v tu chvíli vzdychajícího jako levnou děvku. O chvíli později se ozvalo zabušení na naše dveře. To jsme se oba zarazili a začali chvatně oblíkat, jenomže ty naběhlý erekce se zamaskovat opravdu nedaly. Oi odemkl dveře a před náma stála vyvalená půlka třídy plus učitel. No super... Všichni kromě učitele to přešli mlčením. Dostali jsme důtku třídního, protože se řeklo... žádnej sex, prasečinky ani cokoliv jinýho. No byli jsme zase na pochodu a všichni se po nás zkoumavě dívali (jedné odrůdě holek ukapávaly sliny). My s Oiem jsme šli ruku v ruce a konečně se s ničím netajili. myslím, že jsme byli zároveň rádi, ale zároveň jsme byli jako na jehlách, co tomu ostatní řeknou. No... ten den neřekli nic a další na to nebyl čas, protože v osm se odjíždělo. Teď je neděle a já netrpělivě čekám na zítřek, protože chci vědět kdo se k nám (kromě yaoistek) neotočil zády. Třeba se tady ještě objevím a napíšu jak to dopadlo, ale to doufám ne, protože píšu jenom když jsem nedočkavej nebo ve stresu...