U Mušketýrek

Další týden se opakoval klasický stereotyp. Vstát, nasnídat se, do práce, potěšit pár zákazníků a pak znaveně domů. Nic víc, nic míň. Zákazníků bylo málo. Ne, že by si stěžoval! No, každopádně, v pátek přišel do práce, a jako vždy, zamířil k Peinovi do kanceláře. Nevěděl, proč jim objednávky třeba neposílal nebo něco, ale ten systém byl zavedený už dlouho. Nebyl důvod ho měnit. Vešel do kanclu a zastavil se před stolem. Pein vzhléd.

"Víš, máme tady drobnej problém. Objevili se nám tu dva sadisti, a protože masochistu žádnýho nemáme, tak jsem jednoho strčil tobě a druhýho Itachimu. Vzhledem k vaším iluzím, vás to akorát unaví, ale nezmrzačí."

"Asi nemám na výběr, že? No, to je jedno. Kdy?"

"Zítra v půl sedmé ráno tady a ve tři další. Moc o něm nevím a nemá žádný zvláštní požadavky, takže taky tady."

"A dáš mi další den volno? Tohle nemám šanci přežít."

"Pokud ho uspokojíš, tak budeš mít volna, kolik chceš."

"Dobře. Zítra se tu hlásit nebudu, zdar." Odešel zpátky domů. Celý den meditoval, aby měl další den dost síly. Kdyby iluze najednou spadla, bylo by to docela blbý... 

Ráno mu budík zazvonil o půl šesté. Oblékl si černé kalhoty a červenou košili. Přes to přehodil červenou mikinu, . Nasnídal se a vydal se do práce. V šatně jenom odhodil mikinu a vrátil se zpět do atria. Za nedlouho se na místo dostavil holohlavý, asi čtyřicetiletý muž. Na první pohled perverzní a nepříjemný. Sasuke se mu ani nepředstavil a vedl ho do pokoje. Zastavil se za dveřmi a lapil muže do iluze. Ten zase téměř okamžitě lapil iluzi do svého sevření. Strhl z ní košili, rozepnul knoflíky kalhot, poklopec a stáhl je i s trenkami k Sasukeho kotníkům. Iluze z nich vystoupila a stála tam úplně nahá. Čekala, co bude muž chtít. Zákazník ji chytil za vlasy a donutil kleknout si. Rozepnul si poklopec a mladík okamžitě pochopil. Začal opečovávat nádobí svého zákazníka. Nebylo to ani nádobíčko, to bylo prostě nádobí. Muž si chvíli užíval péči zkušených úst, ale potom do nich začal zuřivě přirážet. Z nějakého důvodu se zastavil těsně před vyvrcholením. Ač nerad, musel pravý Sasuke obdivovat mužovu sebekázeň. Cuknul mu vlasy zase nahoru a dotáhl ho k posteli. Otevřel kufřík, který si přinesl s sebou a vytáhl z něj pouta a dva provazy. Nejspíš neměl na vícero pout. Ale za to si může zaplatit luxusního společníka. Pouty mu připnul ruce k čelu postele, načež mu roztáhl nohy a každou přivázal k jednomu rohu. A pak už si jen hrál. Opravdu dlouho si hrál. Nože, bič, škrcení, roubíky, kousání, svíčky... Seznam by byl opravdu dlouhý. A ještě delší by bylo to všechno vypisovat. Jako sladkou třešničku na dortu se bez přípravy narval do už tak roztrženého konečníku. Postupně se propracovával k vrcholu, přičemž Sasukeho iluzi působil další a další bolesti, když jí drásal kůži. Konečně vyvrcholil a šťastně se svalil na zbědovaného mladíka. Někdo vstoupil do místnosti a pravý Sasuke jej automaticky také lapil do iluze. Nemohl se přece prozradit. I když už málem omdléval únavou.

"Omlouvám se, že ruším, ale uvědomujete si, že si s ním hrajete celej den a tady mladej má aj jiný zákazníky?" Pravý Sasuke se až lekl, když uslyšel hlas příchozího. Ilieho hlas byl ostrý jako břitva. Doslova. Stejně jako ty, kterými byla pořezaná iluze.

"K vašim službám. My už jsme skončili. Já odcházím a nechám vám ho tady tak, jak je." Muž si umyl ruce od krve, oblékl se, sbalil kufřík, nechal na stole peníze a odešel. Ilie se vrhl k iluzi pořezaného a celkově zbídačeného Sasukeho. 

"Jsi v pořádku? Sasuke! Sasuke!" Pomalu začínal hysterčit. Iluze se nehýbala. Pravý mladík už ji nedokázal dál držet v pohybu. Teď se vůbec nehýbala. Černovlásek začínal pomalu ztrácet vědomí, díky čemuž iluze začala mizet. Ilie si konečně dal dvě a dvě dohromady a začal hledat pravého mladíka. Našel jej za sedačkou v bezvědomí. Zabalil jej do deky a vzal do náruče. Odnesl jej k sobě domů. Naštěstí to měl blízko. Položil ho do postele. Lehl si vedle něho, opatrně ho objal kolem pasu a čekal. Po nějaké době sebou začal černovlásek zmítat a mumlat nějaká slova. Jeho hlas se postupně stupňoval a po tvářích se mu kutálely slzy.

"Ne! Strýčku! Co to děláš? Já nechci! Nech toho to bolí...!" Když se ho pokusil uklidnit, tak se Sasuke jeho rukám vzpíral. Bušil do něj, až mu blonďák musel dát facku, aby ho probudil. Sasuke chvíli vyděšeně nasával vzduch, ale potom rozhodně setřel slzy, znovu odstrčil Ilieho a obrátil se na druhý bok, aby se konečně vyspal. Tedy pokud se mu nebudou promítat další vzpomínky...

Probudil se v něčí náruči. Musel uznat, že to bylo opravdu příjemné, ale když mu to konečně došlo, tak se dokonale vyděsil. Byl v cizím domě, cizí posteli a v cizí náruči. Opatrně, aby dotyčného nevzbudil se zvedl, konečně se podíval, kdo ho objímal. No jistě, Ilie, kdo taky jiný? Prošel jedinými dveřmi v místnosti, díky čemuž došel do chodbičky. Začal otvírat jedny dveře po druhých a na konec se trefil. Vešel do kuchyně a nalil si do sklenice vodu. Potom ji znovu opláchl a dal do odkapávače, načež se zase vydal zpět do pokoje, kde se vzbudil. Lehl si zpátky do postele, ale tentokrát úplně na kraj, co nejdál od Ilieho. Musel nabrat sílu. A to co nejrychleji. A hodně. Ten kretén si stejně jako on neuvědomil, že když si musel dát několikrát pauzu a napít se, atd., tak kluk, kterej je mučenej, nevydrží při vědomí. A bez vyřvaných hlasivek. To si bude muset taky nastudovat. Ale ze všeho nejdřív se vrátí k tomu odpočinku. A zeptá se Ity, jak dopadl on. A taky se blížila jeho povinná návštěva Madary. Nešlo mu zabrat. Vůbec, takže pokračoval ve vymýšlení plánů. Jsou s Itachim tak domluvený. Každý jednou ročně. Ten chlap už dávno není hodnej strejda. Úplně se pomátl.

"Brý ráno." Černovlásek téměř spadl z postele, jak se lekl.

"Hm... ahoj." Při vzpomínce na to, jak se vzbudil zrudl a vrátil se ke svojí málomluvnosti. Bylo to až moc trapný...

"Jak se ti spalo?" Ilie se snažil. Jenže touhle větou shodil úplně všechno. Z mladšího nedostal ani slovo. Vlastně ho to dovedlo k myšlenkám typu Co se to v noci stalo? nebo Proč je sakra tak rudej? Nakonec se to rozhodl neřešit. Pro jistotu. 

"Chceš snídani?" Dostalo se mu přikývnutí.

"Tak pojď." Povzdechl si a vstal z postele, načež došel ke skříni, odkud vytáhl tepláky, triko a ručník, což podal Sasukemu.

"Na chodbě, druhý dveře vlevo." Černovlásek opět jen němě přikývl. Na to už Ilie zatnul zuby. Proč s ním nemluví? Proč?! To je jak tichá domácnost toto! Blonďák šel nachystat snídani. Snad aby se ujistil, že se Sasukem nezačne třepat a škemrat o to, aby mluvil. Byl to jen nakrájený chleba, který namazal máslem a položil na něj plátek šunky. Počítal s tím, že není vegetarián. Není přece žádná rozmazlená slečinka. Čímž se nesnažil urazit všechny vegetariány, ale u chlapa mu to prostě přišlo divný, pokud neměl nějaký určitý důvod. Třeba ochranu zvířat. Ta mu sice připadala marná, ale rozhodně ne zbytečná. A trefil se. Když Sasuke o pár minut později vyšel z koupelny, okamžitě se mu začaly sbíhat sliny. Vlastně naposledy snídal předchozího dne. Ale byl šikovný a vydržel, dokud si ranní hygienu neodbyl i Ilie. Zasedli ke stolu (Sasuke s menšími obtížemi), popřáli si dobrou chuť a jedli. V absolutní tichosti. Každý zahrabaný ve svých myšlenkách a pocitech. Každý se schoval do své vlastní tmy, ve které nechtěli být rušeni. Nebyli. Seděli tak dlouho, i když už měli dojezeno. Alespoň půl hodiny a Sasukemu se najednou odtamtud nechtělo. Cítil se v bezpečí, což byl pocit, který ho znovu a znovu vyváděl z míry. Ilie ho celou dobu sledoval. Hru emocí na jeho tváři. Byl spokojený, když s ním byl. Snažil se o něj už nějakou dobu, ale nikdy se nesblížili tak, jako v posledních několika týdnech. Vlastně třech. Tři týdny, dvě setkání. Jenom to stačilo, aby usnuli v obětí. Teoreticky. Černovlásek spal už předtím. Po dlouhé době byli oba vtaženi do reality. A to znělkou z Transformers. Sasuke v duchu zaklel. To jeho mobil zvonil. A to znamenalo, že ho shání buď Pein nebo Itachi. Itachi spí, takže Pein. Zamumlal jedno pokorné promiň a běžel to zvednout.

"Hm?"

"Kde seš? Práce čeká!"

"A to volno? Já jsem rád, že stojím."

"Moc zákazníků."

"Tak ho prostě odmítni!"

"Kdyby to šlo, udělám to s největší radostí." Peinův hlas zhrubl hněvem a pohrdáním. 

"Kdo to sakra je?"

"Nějakej vyslanec - a to dost důležitej. Seřval mě jak malýho kluka, jak že si to představuju, že mu nechci dát nejlepší děvku, co mám na skladě. Típnul sem mu to, ale nejspíš to budu muset vzít."

"Tak v kolik? Počítám, že na základně, že?"

"Ve tři. Díky. Zachránil si nám prdel. Na základně nám ji zachráníš." Sasuke položil. No, tak to bude pěkný den. Šel zpátky do kuchyně, kde ještě pořád seděl Ilie. Tentokrát nebyl ponořený sám do sebe, ale trpělivě čekal. 

"Tak co?" Sasuke se podíval na hodiny.

"Tak zhruba za pět hodin mám práci." Blonďák se a hodiny podíval taky, aby zjistil, kdy že to má být v práci.

"Ty ještě nejsi tak úplně v pohodě, že? Zvládneš udržet další iluzi?"

"Pokud nebude moc náročnej, tak jo, ale dalšího, co byl včera bych pustil tak v půlce..."

"Tak to bych ti naordinoval postelovej režim, bejt doktorem. Co bys na to řekl?"

"No, jakože... postelovej režim..."

"Tak pojď." Chytil Sasukeho za ruku a odtáhl do pokoje, kde ho shodil do postele, přikryl až po bradu a lehl si vedle něho. Sasuke se chvíli snažil být v klidu, ale po chvíli si s Iliem začali povídat. Prakticky navázali na rozhovor z předchozího dne předchozího dne.