Pršavý den sluníčka
Dneska jsme se třídou pomáhali nadaci Rozum a cit takovým tím typickým způsobem... kupte si sluníčko... každopádně jsme chodily po brně a oslovovaly lidi... moc z toho nepadlo, ale lidi byli milí a bylo dokonalý sledovat většinovou snahu vyhnout se nám. Krom toho, že jsem potkala několik moc milých vlasáčů jsme taky potkala několik moc milých koket.
Koketka číslo jedna byla asi osmnáctiletá, hnědovlasá, hnědooká, trochu hubená, ale pořád koketka Emotikona colonthree . Když jsem se ho zeptala, zda by chtěl přispět na děti v pěstounské péči, tak se na mě asi deset sekund vyděšeně díval a koktal. Potom ze sebe vysypal nervozní "Asi ne." usmál se a zdrhnul. Byl strašně roztomilej. Emotikona grin
Koketky číslo dvě a tři šly spolu. Nebyly to tak úplně koketky, ale ani nebyli úplně dobíječi. Šli vedle sebe, já jsem se usmála a začala klasickou větou... My jsme studentky.... atd. atd. Jeden mi odpověděl, že oni jsou studenti JAMU, a protože jsou studenti jako já, tak to moc dobře znám a jsou chudí jako kostelní myši. S tím vzal svého společníka (velice jemně!) okolo ramen a odváděl (si svoje úžasné štěňátko!) ho pryč. Načež ten druhý se otočil a se svým "Přejeme jim hodně štěstí." docílil toho, že jsem se válela smíchy. A potom jsem se roztekla na chodníku... otikona grin
Mimochodem ještě k těm vyhýbacím taktikám... byly úžasný... když třeba jakmile vás někdo uviděl, tak o krok vykročil z dráhy a pokračoval dál. Nebo přešel... Nebo si něčím zakryl obličej, aby se na vás nemusel dívat... A musím jít spát.... Dobrou noc, mějte se zlatíčka