U Mušketýrek

          Nechápal, co se stalo. Vždycky byli nerozluční a najednou se to má změnit? Kde se stala chyba? Chtěl ho zastavit, ale nedokázal se přinutit ani zvednout ruku, aby ho chytil za vlající sako. Co udělal, že se k němu najednou otočil zády? Nechápavě za ním hleděl a hlavou mu jeli různé nesmyslné myšlenky a scénáře, co se asi stalo, že mu všechno tohle řekl. Vždyť si tolikrát vyznali lásku a jemu nikdy nevadilo, co předtím dělal, proč se k němu ale otočil zády až teď? Z očí se mu začali koulet slzy strachu, že zůstane sám. Zase. Nikdo tu pro něj nebude a on se bude muset tou temnotou všude kolem něho prokousávat znovu sám a bez ničí pomoci. Začne se znovu prodávat? Začne znovu žít na ulici nebo po hotelových pokojích? Nechce tam zpět, proč mu to dělá?

         Myšlenkami se ho snaží přivolat zpět, ale odcházející muž se ani neotočí. Každým dalším krokem zraňuje už tolikrát zlomené srdce a láme ho na milion kousíčků, které Mizející tak těžce slepoval. To to všechno jen tak zahodí? Ani se neohlédne? Ohlédne… ale ten pohled je plný zhnusení, nepochopení a touhy ublížit tomu třesoucímu se ptáčeti, jen tak tak stojícímu na nohou. Právě mu zničil jeho svět a znovu ho uvrhl do té špíny, ze které ho sám osobně vytáhl. Nelitoval toho. Nevěděl, proč to dělal. Možná z dobroty srdce.

         Mladík, kterého tam nechával stát má již nějakou naději na normální život, jestli si ji nepokazí. Bohužel neměl ponětí, jak moc byl mladík závislý na jeho lásce a péči. Jak moc ho miloval a jak moc je zranitelný bez podpory milovaného člověka. Nevěděl, že tímto rozhodnutím mu právě pomáhá zpět do víru špinavé vášně a tělem vydělaných peněz. Netušil, že na tom po téhle zkušenosti bude naivní znamení lásky ještě hůř… že už nikomu nebude důvěřovat a nikomu už nesvěří své tolikrát polámané srdce. Tolikrát zrazené… myslel si, že mu činí svým způsobem laskavost, když z jeho života zmizí, ale nebyl nikdo, kdo by mu řekl, jak moc se mýlí...