Poslední rozloučení
Shi – mladší dvojče, v kómatu, uke
Seikatsu – Starší dvojče, vzpomíná, seme
Nedokázal jsem ho zachránit. Ani po tom všem, co jsem udělal jsem to nedokázal. Nedokázal jsem čelit realitě a tím jsem ho ztratil. Se smutkem v jeho jindy jasně modrých očích, se díval na pohublé tělo před sebou. Z jeho těla vedlo mnoho hadiček ke kapačkám a různým přístrojům. Dýchání mu zajišťovala hadička zavedená do jeho plic. I přes tohle všechno byl stále krásný. Jako anděl, který se každou chvíli probudí a znovu do jeho života přivede světlo. To se ale nestane. Tolik pro něj znamenal a i tak odchází a nechává ho tu samotného. I přes všechnu lásku, kterou k němu cítil se už k němu nevrátí. Jen tu bude ležet a vypadat, jakoby spal. Bledší než smrt, vzhledem připomínající kostru potaženou kůží. Pohledem hypnotizuje tvář chlapce v kómatu a pomalu se ztrácí ve vzpomínkách na něj. Na jejich šťastné chvíle.
„Bráško! Pojď sem! Našel jsem něco úžasného!“ křičí z dálky na Seikatsua Shi. Bylo jim tehdy devět. Když k němu přiběhne blíž, jen nechápavě vrtí hlavou.
„Co je na tomhle úžasného?“ se zhnuseným výrazem hledí na dva pářící se brouky.
„Vidíš? Tady se rodí nový život!“ radostně poskakuje malý milovník všeho živého.
„Když myslíš...“ pokrčí rameny, ale snaží se v tom najít něco z té fascinace svého mladšího brášky. Už jen kvůli němu.
„Ale no ták! Vždyť je to zázrak!“ nesnaží se nijak krotit své nadšení Shi.
***
„Bráško, kam jsem dal tu svoji košili? Nemůžu ji najít!“ pomalu začíná panikařit patnáctiletý Shi.
„Proč ji tolik chceš?“ křikne na oplátku Seikatsu.
„Protože se v ní prý líbím Kazuko!“ zaječí mladší z nich nazpět vynervovaně.
„Aha,“ vyjde z koupelny.
„Proč ji máš na sobě?!“ nechápe Shi a naštvaně se na něj podívá.
„Protože se v ní líbíš Kazuko,“ pokrčí rameny.
„Ty mi ji chceš ukrást?!“ zaječí a bojovně zvedne jeho jemnou pěst. 'Kdepak, bratříčku, to není můj záměr,' pomyslí si zlomyslně starší. Kdyby jen věděl, na co to použije, nikdy by ho v ní nenechal odejít z domu.
Ta holka se po tom dni už na jeho Shiiho ani nepodívala, natož se k němu přiblížila blíž jak na dvacet metrů.
***
„Happy birthday, my darling!“ zaječí Seikatsu s jiskřičkami v očích.
„Běž do háje s tou angličtinou Sei,“ vrčí Shi, ale jde vidět, že mu tohle překvapení udělalo neuvěřitelnou radost. „Co to schováváš za těmi zády?“ všimne si, když se dostatečně vynadívá na obrovský černý dort. Je to jeho nejoblíbenější barva a když to pekl sám Sei, aspoň na chvíli mezi těmi hádkami má pocit, že ho má rád.
„Puppy!“ zaječí Seikatsu a vytáhne zpoza zad huňatou hromádku chlupů.
„Ó můj bože!“ nevěří vlastním očím Shi a ani nekomentuje znovu použitou nenáviděnou angličtinu. „To snad nemyslíš vážně?“ se slzami v očích se mu vrhne kolem krku a štěně zmáčkne mezi sebou. Paradoxně, pejsek dostal jméno Puppy.
***
„Nikdy tě neopustím,“ zašeptá mu do ucha, když se k němu skloní, myslíc si, že jeho mladší dvojče už spí.
„To bych ti taky radil,“ zavrčí rozespale a na tváři vykouzlí andělský úsměv. Jak moc ho miluje.
***
„Hej! Shi! Kde jsi?“ křičí na celý večerní park. Už tu není skoro nikdo a ti, kdo zbyli, se na něj dívají jak na blázna. Prohledal snad úplně všechno, ale stále ho nemůže najít. Se svěšenými rameny se vrací domů a v duchu přemítá, jak řekne rodičům, že ho nenašel. Když otevře vchodové dveře, okamžitě se na něj usmívá matka.
„Je doma, přišel před asi pěti minutama,“ usměje se a uhne před naštvaným Seikatsuem. Tohle si ten malý bídák vypije.
„Kdes byl?!“ zavrčí na Shiiho, když ho za rameno otočí k sobě. Nejdříve se na něj upřou vyděšené oči, ve kterých se následně objeví úleva a hned ho má plnou náruč.
„Bylo to hrozné, chtěli po mě, abych jim ho vykouřil, ale já nechtěl a bránil se, jenže mě kopli a já odletěl pryč a pak jsem se nějak zvedl a utekl pryč a oni mě honili a byli všude a já se musel schovat v popelnicích,“ vzlyká mi do ramene. Šokovaně ho drží a hladí po zádech.
„Pššš…. To bude dobrý, všechno bude v pořádku,“ začne ho uklidňovat Seikatsu a Shi se během chvíle uklidní.
„Miluji tě,“ zašeptá téměř neslyšně, ale Seikatsu to i tak zaslechne. Strne a vytřeštěně se na něj dívá. Hlavou mu kolují různé myšlenky, ale dojde k jednomu závěru. Šok se má léčit šokem.
„Opravdu? Protože já tebe taky a jestli to nemyslíš vážně, mohl bys dojít k úrazu,“ zalaškuje trošku.
„Ty bys mi neublížil,“ upřímně se na něj usměje Shi.
„Kde bereš tu jistotu?“ ušklíbne se zákeřně a prudce ho políbí. Z polibku plného tak dlouho potlačované vášně a chtíče se za chvíli stanou jemné polibky, na které se stejnou intenzitou odpovídá i Shi.
***
„Stejně ti nikdy neodpustím, jak ses se mnou vyspal hned po tom incidentu s těma chlapama!“ bouchne ho do ramene pěstí mladší chlapec.
„Šok se má léčit šokem. A jak jsem tě vyléčil, ne?“ odfrkne si Seikatsu. Pobaveně se dívá, jak do něj začal Shi mlátit těmi svými malými pěstičkami a když už ho to začne nudit, políbí ho. Shi okamžitě změní názor a místo nenávistného mlácení se raději zapojí do rozvášňujícího se polibku.
„D-dost… nebo to uděláme tady a teď,“ odstrčí ho Shi a prudce oddechuje.
„A to vadí?“ pozvedne Seikatsu vyzývavě jedno obočí.
„Já vím, že ty bys byl ochotný to dělat kdekoliv a za jakýkoliv okolností, ale jsou tu lidi, Sei,“ schválně se zamračí mladší, ale nebrání se další ofenzívě jeho rtů.
Nakonec se nechá pomilovat na dece pod stromem, na trávě, kam se odkutáleli v záchvatu vášně a dokonce i opřený o strom. Bylo mu jedno, že je kdokoliv, kdo by sešel z cesty jen na deset metrů, mohl vidět.
***
„Jsi to nejsladší co jsem kdy v životě ochutnal, to nejsladší ovoce a cukrovinka co jsem kdy cítil. Miluji tě celým svým srdcem a duší, nejvíc, když jsi opřený o strom s prohnutou páteří. -To se mi dokonce rýmuje! - Miluji tvoji vůni, tvůj hlas a tebe, prostě tě chci jen pro sebe!“ vítězoslavně dorecituje, co složil pro svého milovaného, který se dusí smíchy. „Co je? Tohle bylo to nejromantičtější co jsem kdy udělal!“ ohradí se Seikatsu.
„Myslím, že z tebe básník nikdy nebude, zlato,“ směje se dál Shi a utírá si slzy od smíchu. „Ale děkuji,“ láskyplně se na něj usměje a stále se trošku pohihňávající ho políbí. „I když to s tím stromem jsi mohl vynechat, to zní, jako bys mě měl jen na sex,“ vyplázne na něj jazyk, za který ho Seikatsu okamžitě chytí zuby.
„Však to je také jedna z tvých důležitých rolí v mém životě, víš?“ řekne, když se jeho jazyk uráčí vypustit ze svých úst. Shi si jen odfrkne a znovu se rozesměje, když ji Seikatsu začne recitovat znovu.
***
„Sex s tebou je ten nejlepší, co jsem kdy zažil,“ slastně si vzdychne Seikatsu a Shi se zvedne na loktech.
„Tys zažil i jinej než se mnou?“ zeptá se ho zvědavě, snažíc se maskovat příval žárlivosti na ty lidi bez určité tváře.
„Nechtěl jsem ti ublížit, až bych tě konečně dostal,“ líbne ho provokativně na nos Seikatsu. Shi se nafoukne a Seikatsu se rozesměje, že vypadá jako sladká brambora.
„Ale s tebou je to prostě nejlepší,“ spokojeně se usmívá a hledí do stropu, hladíc přitom Shiiho po rameni. „I když ty škrábance na zádech docela bolí a hlavně štípou při sprchování,“ neodpustí si poznámku a Shi se škodolibě zasměje.
„Tak co jiného můžu dělat? Jen svoji vášeň a lásku projevuji skrze tohle,“ sladce se usměje.
„Ne, ty sis ze mě jen jako pomstu udělal škrabadlo pro tvé drápky,“ hraně zafňuká Seikatsu.
„Prokoukls mě,“ teatrálně si povzdechne Shi a začne se smát, když ho Seikatsu začne lechtat.
„Jde se na další kolo, tygře,“ zašeptá mu smyslně do ucha.
***
Zrovna se líbali, když do pokoje vešla matka. Šokovaně na ně hleděla, než se bezeslova otočila a odešla dolů za otcem.
„Co s námi bude?“ zeptá se roztřeseně Shi.
„Neboj se, oni to přijmou, milují nás,“ uklidňuje ho Seikatsu. A jak řekl, tak se také naštěstí stalo. Rodiče z toho sice zpočátku nebyli nadšení, ale přijmuli to s tím, že jsou stále jejich synové a musí je milovat i přes to. Jak byli oba dva v tu chvíli šťastní. Konečně mohli být spolu beze strachu, že nad nimi rodiče zanevřou.
***
A pak se to po pár klidných měsících pokazilo. Shi najednou začal mít divné stavy, kdy kolikrát omdlel a neprobral se klidně i dva dny. Začalo mu být špatně, hubl i když jedl dost a pořád se mu točila hlava. Pomalu začínal připomínat kostru a Seikatsu se o něj bál čím dál víc. Zahrnoval ho láskou, podporou a snažil se přijít na to, co mu je. Když ho konečně, i přes jeho protesty přivezli po jednom omdlení do nemocnice, nedokázali určit, co mu je. Zhroutil se z toho. Tehdy poprvé plakal zoufalstvím a takovou beznadějí, že se jí málem zalkl.
Po dvou dnech se Shi probudil a všechno bylo jako před nemocnicí. Zase mu bylo špatně, zase se mu točila hava a dělalo mdlo a přímo před Seikatsuovýma milujícíma očima plnýma strachu hubl a hubl, až vypadal jak člověk trpící těžkou anorexií. A doktoři stále nevěděli, co s ním je.
Už se spolu nemilovali. Shi na to neměl sílu a i kdyby měl, Seikatsu se bál, že by mu ublížil. Raději kolem něj skákal a všude hod doprovázel. Dělal mu neustálou společnost a když už Shi nebyl schopný chodit do školy, zůstal s ním doma. Celou dobu si povídali, smáli se, když bylo Shiimu lépe, a Seikatsu se uvnitř dusil svojí beznadějí a nastupující prázdnotou, ze které pomalu ale jistě přicházela deprese se svojí společnicí migrénou.
Co bude s jeho milovaným Shiim? Co bude s nimi? Umře? Nesmí umřít! Zachrání ho! Ale jak?! Takové a mnoho dalších myšlenek se mu honili hlavou, když se díval na stále více a více slábnoucí tělo, které tak často svíral v náručí. Snažil se mu jakkoliv zpříjemnit jeho bolestná muka, ale bylo vidět, že se mu to nedaří. Zašlo to tak dalo, že si už i pes svůj odpor k čemukoliv chemickému, začal Shi brát prášky na bolest a spánek. A jednoho dne se už neprobudil. Když spal celé dva dny, zavolali sanitku, která Shiiho převezla do nemocnice. Seikatsu tehdy znovu plakal a obviňoval se z toho, že se to neustále zhoršuje.
Shi se z kómatu neprobouzel a uběhlo dlouhých šest měsíců, kdy byl napojený na přístroje, které ho udržovali naživu, než přišlo to osudové rozhodnutí.
***
„Zlatíčko, máš ještě pět minut…“ nakoukne do nemocničního pokoje matka s červenýma opuchlýma očima. Jen přikývl.
Po tváři se mu začali koulet slzy, když si znovu uvědomil, proč tu dneska je. Že je tu naposledy. Naposledy, co ho uvidí. Hlasitě vzlykne, nedokáže to zadržet. Doteď doufal, doteď věřil, že se Shi probudí a vše bude jako dřív. Ovšem když mu rodiče řekli, že bude nejlepší ho odpojit, naprosto nad sebou ztratil kontrolu.
Skoro si nepamatuje, co všechno na ně řval, ale nenechali se zviklat. Stáli si za svým. Trošku je chápal, neboť viděl bezvýchodnost situace, ale mnohem víc tomu nechtěl uvěřit a chtěl dál snít o tom, že se Shi jednou probudí a zase budou spolu, šťastní. On mu bude skládat básně a on se mu za to bude smát. Budou se spolu milovat, povídat si a smát se bez bolestných grimas na tváři při sebemenším pohybu a budou spolu. Do konce života. Šťastní. Věřil v to a teď přišli oni s primářem a zničili všechny jeho sny. Všechny jeho naděje, jeho důvody k přežití dalšího dne bez něj. Jak to tu bez něj zvládne? Jak bez něj bude žít?
S uplakanou tváří se nad ním skloní a políbí ho na koutek úst. Nemůže ho kvůli hadičce vycházející mu z úst políbit normálně…
Poslední polibek. Poslední rozloučení. Poslední zašeptaná slůvka lásky a slzy dopadající na nehybnou bledou tvář s propadlými tvářemi…
Komentáře
Přehled komentářů
Super
www.zarabanienanete6.webnode.sk
...
(Insanis, 6. 4. 2015 20:47)Budu se opičit, ale někdy trocha opičení nevadí, takže: Je to krásné. Nemám ráda smutné povídky a incesty mi taky nejsou po chuti, takže jsem měla celkem strach si to přečíst, ale je to krásné. Je to smutné, ale krásné. (všimli jste si, že mi na každé povídce něco nesedí? -.-')
...
(Liliana, 29. 3. 2015 22:19)Hoci nemám v obľube smutné poviedky tak táto ma oslovila. Veľmi pekne si vystihla podstatu šťastia, lásky no i smútku a beznádeje. Všetko toto je totiž súčasťou života. To dobré chodí ruka v ruke s tým menej dobrým. I keď to menej pekné je niekedy dosť bolestivé tak každému niečo dá. Niekomu krásne spomienky, inému zasa pomôže objaviť v sebe vnútornú silu, ktorá ho posunie vpred. Tak či tak vystihla si to veľmi pekne. Ďakujem za emóciami pretkanú poviedku :)
a pak že nebudu brečet
(Miu, 29. 3. 2015 21:49)je to krásný a... není to stejný :D je to dokonalý, ze začátku trochu kostrbatý, ale potom... :3
:))
(Nightmare, 26. 3. 2015 21:53)Nevyřčené mi to ani moc nepřipomíná. Jedině tím, že je to obojí krásné. Ten konec se mi asi líbí nejvíce. To smutné. Miluju krásně napsané smutné povídky a to ta tvoje určitě je, minimálně ten konec a začátek. Akorát takovou malou kritiku si nemohu odpustit. Je to hlavně na začátku, občas tam máš jeho místo své. Nevím proč, ale na své jsem mnohem citlivější než na jakékoliv jiné chyby... No nic - moc se rozepisuju - příběh je krásný. A tu kritiku nemyslím nějak špatně.
.
(httrsh, 4. 8. 2015 18:26)