11. Neočekávaná návštěva
Lois
Co si myslí, když mi uprostřed něčeho takového zdrhne?! On to dělá naschvál! Já kvůli němu nemůžu spát, pak se mi tu téměř sám nabídne a nakonec mě tu nechá takhle?! To si snad dělá prdel, ne?! Už minimálně měsíc jsem nikoho neměl a jsem z toho dosti frustrovaný. Potřebuju už někoho! Ale kdykoliv si k sobě dovedu nějakého toho zajíčka, před očima se mi objeví Jeho obličej a nedokážu to udělat! Prostě nedokážu… takže často a velice dlouho využívám té úžasné koupelny, kterou mám k dispozici a sním o tom, jak by to bylo skvělé, kdyby tam byl se mnou. Ale to mi nestačí! Dostanu ho. Dostanu a to co nejdřív.
Uvěřil jsem mu. Radši mu budu věřit, než abych se připravil o takového anděla s ďáblem v těle. Navíc mi něco říká, že nelže. Že je to všechno pravda. Ale proč sakra takhle zdrhl?! Trochu, no trochu… to je slabé slovo. HODNĚ naštvaně se vydám do svých komnat.
Alex
Probudí mě bušení na dveře, jak se někdo dožaduje vpuštění dovnitř. Ospale si promnu oči a zaměřím pozornost na to, co ten na druhé straně dveří huláká.
„Otevři ty zatracený dveře ty debile!“ huláká Trenody, která je očividně naštvaná na nejvyšší míru. Pomalu se zvedám z té nepohodlné a pokroucené pozice, ve které jsem usnul. Sykám bolestí, když natahuji ztuhlé svaly. Tohle mě ještě přijde draho. Proč jsem si aspoň nelehl na postel? Měl bych to teď více bezbolestné. „Tak otevři! Alexandře! Otevři ty dveře!“ ječí dál. Skoro se bojím ty dveře otevřít, ale nehodlám riskovat její ještě větší vztek, kdybych to neudělal.
„Co je?“ zeptám se rozespale, jen co se ty „zatracený dveře“ otevřou.
„Co je? Ty se ptáš co je?!“ zaječí zase. Nevzrušeně jí hledím do tváře (za normálních okolností bych zalezl pod postel a doufal, že si toho nevšimla, ale teď jsem ještě napůl spal, že) a čekám na její odpověď. Měl jsem štěstí, že byla tak rozrušená a tak to nechala být. „Přišel nějakej divnej posel! Je celej divně oblečenej a prohlašuje, že tě chce okamžitě vidět!“ mává kolem sebe rukama a očividně je z toho hodně vedle.
„Cože?“ nechápavě se podrbu ve vlasech a na tváři vytvořím nechápavý úšklebek.
„Netvař se jak retard a začni se oblíkat! Chce tě! Hned teď!“ zaječí a rukama si zajede do vlasů.
„Chce mě? Teď hned? Ale já ho nechci,“ poznamenám. Automaticky jsem zareagoval na ten dvojsmysl. To mám z toho Loisovýho sexuálního obtěžování! Očividně jsem ale trošku přestřelil, když vidím, jak se Trenody celá napnula.
„Ty. Mě. Už. Ne-ser. A. Běž. Se. Ob-lí-kat!“ odsekává jednotlivá slova a vypadá to, že za chvíli vybuchne. Úplně vidím, jak se jí kouří z hlavy a pouští kolem sebe temnou auru vzteku.
„No jo no jo,“ zahučím a otočím se do pokoje, jenomže v tu chvíli dostanu takovou herdu do zad, že okamžitě letím k zemi a hodím ukázkový držkopád. „Co blbneš?“ zeptám se jí, teď už naprosto probuzený.
„Já že blbnu? To ty tady blbneš a odmítáš se oblíkat! Je to naléhavé! Rychle!“ stojí nade mnou jako bůh války.
„Jasně jasně, už jdu, má paní,“ plazím se od ní. U postele se s pomocí sloupů vytáhnu na nohy a sykám přitom bolestí nejen z přeleželých svalů, ale i z pulzující bolesti mezi lopatkami. Co je to za démona? Zkoumavě se na ní zadívám a mám pocit, že naštvaně švihá ocasem. Překvapeně mrknu, ale už nic nevidím. Její oči žhnou hněvem a vypadá, jakoby se na mě chtěla zase vrhnout. Proč je poslední dobou taková podrážděná?
Doploužím se ke dveřím do šatny a doslova vpadnu dovnitř, neboť zakopnu o schodek, který se tam najednou objevil. Já mám dneska nějakou padací náladu. Ještě se před tím poslem natáhnu jak široký, tak dlouhý. Pomyslím si sarkasticky a začnu se soukat do klasického oděvu. Nemám sice rád ty načančané oblečky, ale tohle je ještě celkem snesitelné. Jen co dopnu poslední sponu na botách, ve dveřích se objeví Trenody.
„Tak už jsi hotový?“ zeptá se s úsměvem. Kde je ten démon?!
„J-jo jsem,“ vyhrknu vyděšeně a ona se zase jen usměje. Vypadá to, jakoby z ní veškerý vztek vyprchal. Vejdu do pokoje a když uvidím svou postel, zděsím se. Nebesa jsou spadlá na matraci a tím pádem celá postel jaksi pozbyla tvaru postele. Když se pozorněji podívám, sloupy od nebes jspou jaksi přeřezané. Ona to udělala schválně! „Cos tu prosím tě vyváděla?!“ otočím se na ni, ale ona po mě jen hodí odzbrojující úsměv.
„Já? Jen jsem se potřebovala nějak vybít, abych tě pak nezabila,“ zasměje se a já se otřesu. „Proč jsi mi ale rozbila postel? Na čem mám teď spát?“
„Já nevím, třeba u prince Loise?“ přemýšlivě našpulí pusu a dá si na ni ukazováček.
„Že vy jste se na mě domluvili s Yoanou!“ Jen se zasměje.
„Proč myslíš?“
„Nejprve ona, jak mě dostane na zlatém podnose a pak mi ty zničíš postel tak, že to, že to byla dříve postel naznačují jenom čtyři nohy!“ vysvětluji jí a ona se zase jenom směje. Už mě to dosti deprimuje.
„Ale no tak, můj malý Alíčku. Přece by ses nám nezlobil? Moc dobře vím, jak po něm slintáš. Jen si to nechceš přiznat,“ pošle mi vzdušnou pusu a směje se jak trefená.
„Ale já mu nechci podlehnout,“ zašeptám.
„Já vím, ale vypadá to, že on to možná myslí vážně,“ usměje se na mě, teď už upřímným a uklidňujícím úsměvem.
„Ale on mi před těmi lety slíbil, že bude jenom DĚLAT, že mě chce dostat,“ smutně se na ni podívám.
„No, nemyslím si, že by to jen dělal, protože jeho napnuté kalhoty které měl včera po tom, co jsi mu tak zbaběle utekl svědčily o opaku,“ mrkne na mě.
„Ale stejně… pořád můžu být jenom povyražení…“ pokračuji ve svých depkařských teoriích.
„Tak ho nějak přezkoušíme,“ ušklíbne se Trenody. „Nějak zařídíme, aby ti musel dokázat, že nejsi jenom povyražení,“ přijde ke mně a obejme mě.
„Děkuju Tren… sice z tebe jde občas strach, ale jsi ta nejlepší kamarádka, kterou mám,“ pevněji ji stisknu. „Nemám si pospíšit? Ještě před chvíli si mě hnala jako by hořelo,“ zasměju se.
„No jo! Musíme jít!“ zděsí se, chytne mě za ruku a rychle vyrazí k tátovým pracovním komnatám. Běžím za ní a až přede dveřmi kralovací místnosti, tak jsem ji pojmenoval, se zastavíme a vydýcháváme se. „Tak běž,“ řekne jen a prostrčí mě dveřmi. Trošku ublíženě se podívám na již zavřené dveře a vykročím vpřed k otci a poslovi.
„Tady tě máme synu,“ usměje se král a ukáže na jednu ze sedaček. Sednu si a čekám, co se bude dít.
„Takže… jak bych začal,“ odkašle si posel a já si ho konečně můžu pořádně prohlédnout. Elf! Je to elf! Špičaté uši, šikmé oči, štíhlá postava, pleť jak z alabastru a to oblečení. Ano, je to oblečení, které jsem viděl na elfech při mé výpravě, když jsem byl dítě. Co tu ale chce? A proč mě?
Komentáře
Přehled komentářů
Trenody bych se nechtěla dostat do cesty když je naštvaná by mě zlomila vejpůl jak páratko :D Ale jsem zvědavá co ten elf chce po alexandrovi.
XD
(Liliana, 4. 5. 2014 18:56)Ja nemám slov. Som mŕtva od smiechu XD Tvojim úmyslom bolo nás prizabiť smiechom že? Ale teraz vážne. Alexa je mi dosť ľúto, pretože Yoana a Trenody prišli k rovnakému záveru a ako sa hovorí ženy sú rafinované a vždy nájdu spôsob ako dosiahnuť svoj cieľ. No našťastie cieľom Trenody nie je len dať dokopy Loisa a Alexa, ale predovšetkým pomôcť Alexovi zistiť ako vážne to Lois s ním myslí. No čo ma viac znepokojuje je ten elfí posol. Ako už bolo spomínané Alex sa s nimi už ako malý chlapec stretol, dokonca nosí prívesok čo mu dali, ale to bolo už strašne dávno. A práve to ma znepokojuje. To, že sa zrazu ukázali po toľkých rokoch musí mať dosť vážny dôvod. Avšak môže to byť v dobrom slova zmysle alebo v tom zlom. Som zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej. Neviem sa dočkať pokračovania :)
Re: XD
(Yukiko, 9. 5. 2014 21:17)Já jsem taky zvědavá, jak se to bude vyvíjet... :D Ano, Trenody je trošku více k pomáhání, i když to původně mělo být obráceně :D A mrtvá od smíchu?^^ to mě těší :3 :*
Huráá..
(Zakuro, 9. 5. 2014 20:18)...konečně další část, jak já se na ni načekala. Ale to čekání stálo za to, nemůžu se dočkat další části :D
Re: Huráá..
(Yukiko, 9. 5. 2014 21:14)Jsem ráda, že se líbí, další část bude... nevím kdy :D
gi-hiii!!!
(Miu, 3. 5. 2014 12:56)Takže už jsi vymysela důvod? :D a ty nožičky postele... pěkně jsi to zařídila :D můj původní nápad vypadal trošku jinak, ale tohle je lepší :D jako... dost sem se bavila - nejlepší je, když člověk ví co se tam stane a proto se začíná usmívat jak debil ještě než začne číst - výsledek - *vysmátá jak lečo* ěšííím se na další díl - ne vůbec mi zase nejebe *včera koukala na final fantasy, takže je furt mimo* *ono jí to totiž jelo* :3 mimochodem je to krááásný :D a no... povíídka... máš příští čtvrtek čas? :D bysme to probraly i ten dárek a i všechno... :*
Momík
(Momík, 12. 5. 2015 16:00)