U Mušketýrek

Trenody

Co jsem to k čertu dělala? Vždyť jsem tam objímala úplně cizího elfa! Ale elfa! Zasněně se usměji. Mířím k Loisovým komnatám, mám mu přece vyřídit Alexovu omluvu. Po cestě se mi ale v hlavě začne rodit plán a na jedné křižovatce změním směr. Teď už přímo letím k Yoaniným komnatám. Vrazím tam bez klepání a dřív než stihne cokoliv říct, spustím.

„Alex musel odjet na velice důležitou výpravu s elfy a draky a mě dal za úkol předat Loisovi vzkaz, že musel odjet a že se omlouvá. Jenomže mě po cestě k němu napadl jeden nápad… jeden úžasný nápad, který nám dokáže, jestli se do Alexe zamiloval nebo ne,“ vítězně s e usměji.

„Ano? Poslouchám,“ přikývne Yoana.

Lois

Uraženě strávím celý den v pokoji a plánuji to i další den, než ke mně ráno najednou vtrhne ta služka, myslím, že se jmenuje Trenody.

„Princi Loisi! Loisi! Alexe unesli!“ vyděšeně se na mě podívá.

„Unesli?! Kdo! Kdo se opovážil sahat na něco, co je moje?!“ vyletím z křesla, na kterém jsem doteď seděl.“

„Dračí král ho unesl! Viděla jsem to na vlastní oči!“ hysterčí dál. „Unesli ho! Unesli! Co budeme dělat?!“ zajede si rukama do vlasů.

„Jen klid,“ rychle přejdu k ní. Vypadá, jako by se měla každou chvíli zhroutit. „Najdu ho,“ položím jí ruce na ramena. Ano, najdu ho. A přivedu ho zpět, i kdyby mě to mělo stát život.

„Opravdu?“ podívá se na mě velkýma uslzenýma očima.

„Opravdu,“ rozhodně přikývnu.

„Kdy ho unesli?“ zeptám se. Jestli je to jen chvíle, snad je doženu. „Počkat… to je dračí král, že? On umí létat! Určité už je daleko za horami! Kdy ho unesli? Kdy ho unesli?!“ začnu jí třást jako bych z ní chtěl vytřást duši. To ne! Je daleko! Moc daleko! Do háje! Do zkurveného háje!

„Právě teď! Vždyť jsem říkala, že jsem to viděla na vlastní oči! Unesl ho přede mnou! Oknem ho vytáhl! Nevím, jak to udělal, ale nikdo si toho nevšiml! Jen na chvilku jsem viděla obrovského draka a hned na to zase zmizel!“ zaječí a z očí se jí začnou koulet slzy. Jak to?! Jak to, že si ho nikdo nevšiml?! Takovýho draka přece nejde jen tak přehlídnout!

„Okamžitě mi nech připravit koně! Hned se vydám prince hledat, ty předej zprávu králi a ostatním, jasné?“ podívám se na ni, a když roztřeseně kývne, otočím se a začnu balit. Za chvilinku slyším klapnout dveře. Tak to bychom měli. Teď se jen sbalit a vyrazit do dračí země. Kde ho ale kruci najdu?!

Trenody

Jen co vyjdu ze dveří, úlevně se opřu o zeď. Vyšlo to! Ano! Ze všeho nejdřív se rozeběhnu k Yoaně a hned jí řeknu, že plán vyšel. Hned na to běžím připravit princova koně, jak mi přikázal a pak jen čekám, až se vyřítí na nádvoří. Okamžitě nahodím vystrašený, hysterický výraz na pokraji zhroucení.

„Díky Trenody, teď okamžitě běž informovat krále, ale nikoho za mnou neposílejte!“ přikáže mi a já vystrašeně přikývnu. Jsem dobrá herečka, ďábelsky se v duchu ušklíbnu.

„Jistě pane,“ ukloním se a rozeběhnu se do paláce. Pár metrů za vchodem ale zpomalím do kroku a mám chuť začít si pískat. Skoro s radostným poskakováním se rozejdu k Yoaně. Musím jí říct, že princ úspěšně vyjel.

Zaklepu na její dveře.

„Dále,“ ozve se zevnitř a tak vejdu. Tak co? Jak to vyšlo? Odjel,“ okamžitě vyskočí y postele.

S vážnou tváří přikývnu a pak se rozesměji. Je to skvělé. Lois očividně Alexe miluje, takže jsem za něj šťastná. Snad se mu povede ho najít a vyříkají si své nepřiznané city.

„Takže teď už zbývá je nějak vysvětlit zmizení prince Loise,“ zamyslím se.

„To nebude problém,“ mávne nad tím rukou Yoana. „Prostě řekneme, že se pohádal s Alexem a odjel na pár dní na čerstvý vzduch. Slyšela jsem, že to občas taky udělá,“ usmála se. „Mají toho s Alexem více společného, než si myslí.“

„No… to není špatný nápad,“ přikývnu a zamnu si ruce. „Asi bys jim to ale měla říct ty,“ křivě se na ni usměju a se škodolibým pohledem sleduji, jak lehce zbledne. „Ale prosímtě, Alex mi vyprávěl, jaký jste dělali blbosti, tak zvládneš zalhat i v tomto, ne?“ zasměju se.

„Hm… jo, to zvládnu,“ přidá se ke mně. Myslím, že jsme právě zpečetili osud dvou princů.

Lois

Jen co nasednu na koně, tryskem vyjedu z hradu. Nehledím na to, že málem srazím pár lidí a jeden stánek jsem sejmul. Jediné, na co se má mysl soustředí je Alex a jeho únos. Proč to dělali? A jak to, že jsem ani nezpochybnil její slova? Vždyť přece na draky nevěřím! Do háje! Rychle zabrzdím koně. Opravdu ho unesl drak? Drak?! No… ale co když ho vážně unesl? Co pak? V hlavě mi bojoval rozum a srdce. Nakonec vyhrálo srdce. Pojedu ho zachránit, i kdyby to byl nějaký trik. Trenody vypadala tak vyděšeně, že to snad ani nejde zahrát. A kdyby byla tak dobrá herečka, proč by zůstávala na hradě? Ano, takové zděšení nejde zahrát, to byla opravdová hrůza. V těch očích plných slz nebyla žádná lež, jen čisté, ničím nezkalené zděšení.  Znovu koně pobídnu do trysku a uháním směrem klesu, o kterém se povídá, že je magický. I když až v jádře. Musím se tam dostat! Někde tam bude i království draků! A kdyžtak se zeptám elfů, kde ho najdu. V žádném případě si nepřipouštím možnost, že elfy nenajdu. Nejspíše je moje zoufalství tak velké, že jsem uvěřil i těm pohádkám, kterými jsem začal opovrhovat jen, co jsem zjistil, že žádného elfa nejspíš nikdy neuvidím.

Tryskem vjedu do lesa, ale jsem nucen zpomalit a jet krokem, jinak bych ublížil nejen sobě, ale i milovanému čtyřnohému společníkovi.