Bujná Fantazie Nebo Dar od Samotného Pekla?
21. 2. 2015
Bujná Fantazie Nebo Dar od Samotného Pekla?
Vyděšeně se probudí. Malá černovlasá holčička s rozcuchanými vlásky, s ofinkou potem přilepenou k čelu, se vyděšené rozhlédne po svém temném pokoji. Všude vidí Stíny. Tam za skříni je jeden, tam pod stolem další...a hned tam, v nohách postele, dřepí třetí. Víc se raději nerozhlíží a rychle zaleze celá pod peřinu. Chvíli se cítí v bezpečí, ale po pár minutách, zdá se jí to jako vteřiny, se jí začne špatně dýchat. Má pocit, jakoby z ní někdo peřinu pomalu ale jistě stahoval a tak ji chytí co nejpevněji může a přemáhá chuť nadýchat se čerstvého vzduchu. Je tam přece tolik příšer! Nemůže vylézt, ještě by jí to ukouslo hlavu! Nakonec to nevydrží a na malou chviličku vystrčí hlavu zpod peřiny. Vyděšeně sebou trhne, když uvidí přímo před sebou hlavu zahalenou v hluboké kápi. Cítí, jak se jí po nohách rozlévá nepříjemné teplo. Rychle zase hlavu zastrčí pod peřinu a přerývavě dýchá. Co to bylo?! Chtělo ji to sníst?! Proč vidí tyhle věci?! A proč jí nikdo nevěří?! Znovu má pocit, jakoby z ní někdo pokrývku stahoval. Chytne ji tak pevně, až ji zbělí klouby na rukou. Něco ji zašimrá na noze. Z jednoho šimrání je najednou víc a víc, až to nevydrží a její představivost se rozjede na plné obrátky. Brouci, pavouci, malé zlé příšery! Nechce být sežraná! Když se šimrání přesune až k pasu, strach z toho, co jí leze po nožičkách přemůže strach z toho, co číhá venku. Vyskočí z postele a začne ze sebe shazovat neviditelné příšery. Přitom poskakuje na místě a snaží se nebrečet, což se jí vůbec, ale vůbec nedaří...
„Co to tam vyvádíš, Katharino?“ ozve se z ložnice její matky. V tu chvíli všechny příšery zmizí.
„Jsou tu příšery mami! Já se bojím!“ zakňourá plačky a rukama si stírá slzy kanoucí jí po tvářích.
„Nevymýšlej si a běž spát Katharino!“ rázně odpoví matka a během chvilky spí dál, nijak se neznepokojující stavem své dcery. Je to jen její přebujelá fantazie, žádné příšery tu nejsou.
Mezitím se malá černovlasá Katharina s tichým pláčem schovává pod peřinu a koutkem oka přitom zahlédne, jak se stín s kápí přes obličej pomalu ale jistě přibližuje k posteli...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář